Standard

    Standard tosy je poměrně stručný a ponechává tak určitou volnost. Stanoví pouze dolní přípustnou kohoutkovou výšku, ale směrem nahoru není velikost nijak omezena. Celkově je tosa harmonický, robustní pes silné kostry, přiměřené konstituce a plasticky modelovaného osvalení vzbuzující respekt i svým vzhledem. Chování tosy je důstojné, uvážlivé, povaha odvážná a nebojácná, klidná, se sklonem k dominanci. Mozkovna je široká, stop poměrně vyjádřený, tlama kvadratická. V pozornosti se na čele tvoří vrásky. Nosní houba široká, silné čelisti, nůžkový skus. Tmavé a poměrně malé oči důstojného výrazu. Poměrně malé a tenké uši jsou vysoko nasazené a dobře přiléhají k líci. Krk svalnatý s volnou kůží na hrdle, vysoký kohoutek, rovný hřbet, svalnatá bedra. Břicho dobře vtažené. Ocas je u kořene silný a délkou dosahuje k hleznu. Končetiny silné kostry a výrazného osvalení. Tvrdé polštářky dobře uzavřených tlap, přednost se dává tmavým drápům. Krátká, tvrdá a hustá srst. Barva červená, červenohnědá, všechny odstíny žluté, meruňková, černá a žíhaná. Bílé odznaky na hrudi a prstech jsou přípustné.

    Dolní kohoutková výška u psů je 60 centimetrů, u fen 55 centimetrů, ale i v Evropě jsou jedinci přesahující 75 cm v kohoutku. Hmotnost psa odpovídá jeho velikosti a u velkých jedinců dosahuje zhruba 70 kilogramů. Lehký předkus nebo volné nůžky se tolerují, výrazný předkus nebo vyslovený podkus jsou diskvalifikující vady. Diskvalifikující vadou je také bojácnost.

    Tosa inu je poměrně málo rozšířeným plemenem, pro svoji rodinu je výborným partnerem a společníkem. Při správné výchově a vedení lze zvládat sklony k dominanci, které se projevují u psů vůči jiným psům. Vzhledem k nedostatečné informovanosti, nesprávně chápané minulosti tosy a jejímu nesmyslnému zařazení mezi takzvaná bojová plemena patří mezi nejohroženější plemena v Evropě.

    Rozhodnout se pro molossa je věcí srdce, rozumu a odpovědnosti - a to platí také o japonských tosách, které jsou jedním z nejméně rozšířených molosských plemen v Evropě.